top of page
  • Obrázek autoraJaroslav Hora

Jak se fotí Kostarika

Rozhovor pro časopis FotoVideo


Proč bychom jako fotografové měli jet do Kostariky?

Povídání s Jaroslavem Horou je pokaždé obrovsky záživné, a to osobně i na dálku a navíc s časovým posunem, jako to bylo v tomto případě. vlastně to byla nádherná ukázka komunikace tří kontinentů. Jarda v Africe, my v evropě a téma středoamerické. Kostarika je nejen velmi oblíbená, ale i opravdu a bez nadsázky nádherná. Tak pojďme na ni. Otázky: Rudolf Stáhlich, odpovídal: Jaroslav Hora, www.CzechPhotoTravel.cz

Jaroslave, co nám řekneš o Kostarice? Proč bychom tam jako fotografové měli jet? V první řadě vám řeknu, že do Kostariky byste měli jet, i když nefotíte. Ta země je za- slíbená i cestovatelům a lidem, kteří jedou za zážitky a fotí třeba jen mobilem nebo vůbec. Pokud jste fotograf, jezdíte do Kostariky hlavně za zvířaty.


Co a případně jaká zvířata se tam fotí? Když jsme začali létat s klienty do Kostariky, měli jsme o dost jiný program, než máme nyní. Hodně je to o tom, co chcete zažít a i fotit. V programu jsme měli ještě nedáv- no i návštěvu farmy, kde se pěstuje káva či vyrábí čokoláda, šli jsme si nafotit modrý vodopád a tak podobně. To samozřejmě mohou klienti dobrovolně navštívit přes den i nyní a rádi tam s nimi půjdeme. Ochutnat místní čokoládu není rozhodně od věci. Na co se ale nyní zaměřujeme, je samozřejmě neuvěřitelně pestrá fauna. Vyhlášení jsou kolibříci, tukani, lenochodi, opice, hadi, žáby a tak dále. Když jsem tam jel poprvé, měl jsem pět snů, respektive zvířat, která chci vyfotit: kolibříka, baziliška, tukana, listovnici červenookou a kvesala chocholatého.

Vše jsem si splnil hned napoprvé až na kvesala. Ale fotografie měly rozhodně do ideálu daleko. Bylo to i špatnou volbou lokací. Časem jsme si je našli sami. Ne- měli jsme místní průvodce jako jiní fotografové. Já to mám často položené jinak. Raději si lokace nacházím postupně sám. Ona i ta cesta může být cíl a zážitek.

Prozradíš nám, kam jezdíte vy? nebo kam by mohli, ať již s vámi nebo po svém, jet lidé fotit? Těch míst je opravdu mnoho. My aktuálně jezdíme do pěti lokací. Zakládáme si na tom, aby to bylo pestré. Bydlíme v krásných chatkách v korunách stromů, v hotelích, ale i přímo v pralese v eko domečcích, či naopak v krásném resortu. Můžu v klidu doporučit v karibské části park Cahuita či Tortuguero, kde potkáte spoustu zvířat. Určitě je skvělý park Carara či Parque Nacional Manuel Antonio na druhém „břehu“ Kostariky. Ale nevynechejte ani třeba La Paz Waterfall Gardens, což je vlastně zoo v přírodě i s vodopády a krásnými kolibříky. Kousek odtamtud si na- víc můžete zajet juknout na sopku. My máme i perličky, které si necháváme pro sebe a naše klienty. Třeba místo, kde nafotíte na sto procent kvesala, listovnici, krokodýla, baziliška nebo kajmana a podobné. I když na sto procent není nikdy nic... Co ale mohu rozhodně doporučit? Vyhněte se parkům, kde jsou tzv. stezky korunami stromů a podobné blbosti. Park otevřou v 9 nebo v 10 hodin, kdy už tam nic neuvidíte, a odpoled- ne vás zase vyženou. Je to ztráta času, a pokud netrpíte závratěmi, nenajdete tam ani žádný zážitek.

Kdy tam jet fotografovat? Chtěl jsem říci kdykoliv, ale nebyla by to pravda. Hodně záleží i na tom, co preferujete ohled- ně počasí nebo zvířat. Nepovažuji se za toho nejlepšího znalce Kostariky, ani náhodou, na to tam se mnou jezdí jako lektor a průvodce druhý člověk, náš průvodce Vláďa Lemberk, který je tam několikrát do roka. Ale co jsem vypozoroval já, tak v době, kdy tam hodně prší, a to i v té karibské části, kde je hezké po- časí, je k vidění více zvířat, zejména třeba žab. Nehledě na to, že hodně fotografů tam má rádo déšť kvůli tomu, že tukan v dešti je prostě jiný než na plechově modrém pozadí. Někdo si to ale zase chce užít i s koupačkou a sluníčkem. Pak je třeba jet zase jindy. Stručně řečeno: leden až duben panuje suché a teplé počasí, od května do listopadu prší výrazně víc. Ideální jsou ty zlomy, tzn. jet někdy na konci listopadu a pak třeba březen/duben. Ale je to opravdu hodně o preferencích a místu, kam jedete. Jiné počasí navíc panuje v Karibiku než v Pacifiku. Pod horami a sopkami čekejte i velmi chladné počasí kolem 5 stupňů.

A co fotovybavení? Zase jako u počasí a jiných témat ani toto není černobílé. Na zvířata a zejména na tukany či kvesala je potřeba často hodně dlouhé ohnisko, když pominu tukany na „krmítku“. Na kolibříky se vám někdy hodí hodně dlouhé ohnisko a někdy je to prostě na širokáč či na mobil. I takto se fakt dá nafotit kolibřík, samozřejmě u pítka. Jinak to budete mít těžké, jsou to ďáblí- ci, co neposedí. Kvůli hezky podanému pozadí to sám fotím vše od 200 mm výše, vlastně přesněji na 600 mm a více. Když jedete třeba lodí kanálem a máte nafotit bazilišky tři metry od lodi, chápany a lenochody v korunách stromů či krokouše u břehu, tak prostě buď musíte mít snad všechna pevná ohniska, co existují, nebo alespoň tři rozsahy zoomu. Bude se vám hodit 16 mm stejně jako 1000 mm na FF, vše využijete. Co nesmíte asi vynechat, je kvalitní makroobjektiv.

Pokud to letadlo, auto a loď uvezou, berte to.

Jelikož mám Olympus alias OM SYSTEM, vozím objektivy 8–25 mm (16–50 mm na FF), „záklaďák“ 12–100 mm (24–200 mm na FF), 40–150 mm (80–300 mm na FF) a pak miláčka 150–400 mm s vestavěným TC 1,25 (300–1000 mm na FF). Dvě těla jsou základ, kdyby se něco jedno- mu stalo nebo kdybych chtěl někomu půjčit foťák. Polarizák, ND64 na vodopády, ND2000 na moře a stativ. Blesky nemám rád, ty nevozím. Když je třeba si nasvítit v noci žabku, bereme LED svítilny či čelovky. Mám prostě rád přirozené světlo.


Když slyším o tom vybavení, co když nejsem žádný profík, nebo dokonce ani nemám fotoaparát? To vůbec nevadí. S námi jezdí i nefotografové, cestovatelé, lidé s mobilem a často i páry, kdy jeden fotí a druhý ne. Kostarika je prostě zážitek pro každého. Nudit se nebude nikdo ani chvilku, to fakt mohu garantovat. Popravdě děláme na rozdíl od jiných kolegů Kostariku tak trochu jinak i hodně zážitkově. Zatím se nám daří skvěle skloubit jak zaryté fotografy, tak lidi, co si jedou jen pro zážitky, a když se jim povede fotografie, jsou rádi. Ale není to pro ně to hlavní.

A kdy s tebou mohu, Jardo, jet? Na termín v listopadu až prosinci 2023 by sis musel asi už pospíšit. Zrovna jsem v Namibii, nevidím moc do systému, ale před odletem zbývalo tuším jedno nebo dvě místa. Na leden až únor 2024 by to určitě ještě šlo.


Článek si můžete stáhnout zde:

Jak_se_foti_Kostarika_v1
.pdf
Stáhnout PDF • 443KB




84 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page