Vojtěch Kosobud|11. 9. 2025Vojta Kosobud je fotograf a kameraman, který našel domov za objektivem na cestách u nás i po světě. Dva roky strávil na západním pobřeží Irska a vedle komerčních projektů se věnuje i dokumentární tvorbě - od artového filmu Malinká s Petrem Janem Juračkou po projekty s horolezcem Honzou Trávníčkem nebo Petrem Horkým. Snaží se zachytit krásu hor, lidí a unikátní okamžiky fotkou i videem.
Otázky: REDAKCE FotoVideo, foto a text: VOJTA KOSOBUD, www.czechphototravel.cz
Když fotíte a točíte pro lidi jako Petr Jan Juračka nebo Petr Horký, začne se vám život plnit kamarády, kteří mají hlavu doslova v oblacích a často jsou to oblaka nad nejvyššími horami světa. Nepál mě fascinuje pestrostí a kontrasty. Nemusíte lézt na Everest, abyste zažili něco výjimečného. Stačí se projít křivolakými uličkami Káthmándú, kde se mezi barevnými památkami proplétají skútry, opice poskakují po střechách chrámů a místní se zastavují na ranní modlitbu. O pár hodin cesty dál stojíte v tichu pod himálajskými štíty, mezi buddhistickými vesničkami, kde čas plyne úplně jinak. Tenhle střet chaosu a klidu je to, co mě na Nepálu nejvíc přitahuje. Ocitám se tam v úplně jiném světě a každý okamžik vypráví příběh, který je navíc neskutečně fotogenický.
K Honzovi Trávníčkovi jsem se dostal vlastně úplnou náhodou přes Petra Jana Juračku. Honza tehdy potřeboval něco sestříhat, tak jsme navázali první kontakt, který ale brzy vyšuměl, protože jsem se chvíli poté stěhoval do Irska. Mezitím dal Petr dohromady skvost v podobě knihy a filmu Néha Himálaje a s Honzou začali jezdit po přednáškách s projekcemi. Po mém návratu jsme se znovu potkali na jedné z nich a díky společné touze po dobrodružství jsme s českým zastoupením Manfrotto vyrazili na trek do Nepálu. Shodou okolností jsme se přidali k Petrově skupině fotografů a během cesty si s Trávou lidsky i pracovně skvěle sedli. Od té doby mu pomáhám se zpracováním fotek a videí z expedic, starám se o sociální sítě a jeho PR. Dnes jsme přátelé. Honza tráví v Nepálu velkou část roku - kromě vlastních horolezeckých výprav se věnuje právě trekům. Spolu se Subinem Thakurim a Miri Jirkovou založili nepálskou cestovní kancelář 14 Summits Expedition, otevřel v Káthmándú českou hospodu a nově se stará i o hotel, který pojmenoval stylově Base Camp, to vše se skvělou partou místních lidí. Díky nim mám možnost dostat se na místa, kam bych se nejspíš nikdy nepodíval - a právě tam vznikají ty krásné fotky.
Do Nepálu je nejlepší vyrazit na jaře nebo na podzim. Jaro přináší zelená údolí, kvetoucí rododendrony a třeba i barevný festival Tiji v Mustang Valley. Podzim zase nabízí dokonale čistý vzduch a ostré výhledy na Himálaj, takže tyhle dvě sezony jsou pro cestování i focení ideální. Léto patří naopak monzunům a zima velkým mrazům.
Do Nepálu vyrážím zase příští rok v květnu. Propojil jsem Honzu Trávníčka s Czech Photo Travel, pro které dělám lektora na fotografických cestách v Irsku. Moje chuť ukazovat fotografům to nejhezčí z každé destinace nás dovedla k tomu, že jsme společně připravili ideální první fotografickou cestu do Nepálu - ochutnávku země pro ty, kdo ji chtějí zažít poprvé. Spojíme barevný život v údolích, klid hor a nejfotogeničtější momenty. Vyvrcholením celé cesty bude festival Tiji - největší buddhistická událost v Horním Mustangu. Uprostřed tibetské krajiny se scházejí místní v barevných kostýmech a maskách a několik dní slaví rituály, které se nezměnily po staletí. Pro fotografa je to vizuální sen a pro cestovatele zážitek, ke kterému se běžně nikdo jen tak nedostane.
Celou cestu jsme postavili tak, aby byla dostupná pro každého. Nepůjdeme klasický vícedenní trek s těžkým batohem, přesouváme se hlavně jeepy a zastavujeme na nejzajímavějších místech, odkud si uděláme kratší procházky do okolí. Trasa je navíc naplánovaná s pozvolným stoupáním, aby si tělo stihlo zvyknout na vyšší nadmořskou výšku a minimalizovalo se riziko výškové nemoci. Každý si tak může zvolit, kam se podívá a co zvládne. Výsledkem je pohodové dobrodružství plné focení bez nutnosti řešit extrémní fyzičku.
V Nepálu se fotí hlavně kontrasty. Na jedné straně jsou živé městské scény - rušné uličky Káthmándú, ranní modlitby ve Swayambhunathu, známém jako Opičí chrám, kde vám kromě místních klidně skočí do záběru i opice. Silný zážitek je i Boudhanath, obří stúpa a srdce tibetského buddhismu, nebo Pashupatinath, nejsvětější hinduistický chrám u řeky Bagmati, kde probíhají kremace. Pak přijdou hory - klidné vesnice, starobylé kláštery, modlitební praporky ve větru a krajina, kde se zastavil čas. Vyvrcholením pro fotografa je v našem případě právě festival Tiji - několik dní barevných masek, kostýmů a rituálních tanců uprostřed tibetské krajiny. Každý snímek tam vypráví příběh, který jinde na světě nezažijete.
V horách nechcete zbytečně tahat kila navíc, proto je lepší vybírat lehce a chytře. Já fotím Sony A7 IV a na poslední cestu do Nepálu jsem vzal sestavu, která pokryla všechno: Sigma 16-28 mm na krajinu, městské scenérie a celkové záběry; Sigma 85 mm f/1,4 na portréty a práci s hloubkou ostrosti; Tamron 150-500 mm na momenty, kdy jsem potřeboval být nenápadný a zároveň blízko dění. Nakonec jsem ale zjistil, že dlouhé sklo jsem tahal skoro zbytečně - v horách je člověk rád za každé ušetřené kilo. Proto mám na festival Tiji v plánu lehčí a univerzálnější sestavu Sigma 16-28 mm, 50 mm a 70-200 mm, která zvládne všechno od širokých záběrů po detaily rituálních tanců. Upřímně, krásné fotky si odtamtud odveze každý i bez super světelných skel. Důležité je mít techniku, se kterou se vám dobře pracuje, a hlavně chuť s ní tvořit a třeba se naučit i něco nového. Od toho tam jsem já, ukážu, jak z každé výbavy vytěžit maximum.
„Přestaňte váhat a jeďte!" Nepál vás překvapí tím, jak je dostupný, když se cesta dobře naplánuje. Nemusíte být horolezec ani ultra sportovec - stačí chuť objevovat a otevřené oči pro to, co se děje kolem. Když to navíc prožíváte s partou lidí, kteří milují focení stejně jako vy, každý den je plný momentů, které stojí za to zachytit. Nepál není jen o vyčkávání na perfektní světlo, to je jen bonus. Hlavní kouzlo je v okamžicích, kdy se kolem vás odehrává život: místní rituály, barvy, emoce a hory, které k tomu dělají kulisu. To jsou ty chvíle, které si odvezete v hlavě i na paměťové kartě.