top of page
  • Obrázek autoraJaroslav Hora

Jak se fotí Izrael a Jordánsko

Článek, který byl publikován v časopisu FotoVideo o tom, jak se fotí v Izraeli a Jordánsku.

Odpovídal náš skvělý průvodce a lektor na workshopech a expedicích v těchto zemích, David Rafael Moulis.




Jak se fotí Izrael a Jordánsko


Kdy jsi poprvé navštívil tyto země a co tebe osobně vede k častým návratům na tato místa?


Do Jordánska jsem se poprvé dostal v roce 2009, kdy jsem si udělal krátký výlet po vlastní ose ze sousedního Izraele. Žádná auta z půjčovny, ale pěkně místními autobusy, s tištěným průvodcem a bez dat. Izrael jsem se rozhodl společně se skupinou známých prozkoumat o čtyři roky dříve, ale tehdy ještě v roli turisty s fotoaparátem na kinofilm, protože digitální fotoaparáty jsem tehdy považoval za podřadné. Blízký východ mě natolik uchvátil, že jsem se podíval ještě před válkou do Sýrie a do Libanonu, ale nejvíce příležitostí bylo k návratů do Izraele, kam jsem jezdil za známými, studoval jsem tam a v posledních deseti letech se tam vracím jako účastník archeologických výzkumů a oficiální fotograf vykopávek v Tel Moce a jako lektor fotoexpedicí. Ty vlastně stojí i za mými cestami do Jordánska.


Čím jsou Izrael a Jordánko pro fotografy lákavé?


Izrael, který je srovnatelný s velikostí Moravy a sousední několikanásobně větší Jordánsko pokrývá z větší části poušť a někoho by to mohlo odradit, ale tyto země jsou naopak tak pestré, že si na své přijdou milovníci přírody, architektury i dokumentární fotografie. Vegetace v obou zemích bují po zimních deštích, poušť se umí zazelenat a rozkvést, na mnoha místech jsou vodopády a naplní se koryta sezónní potoků. Izrael je zajímavý také polohou na migrační trase ptáků mezi Afrikou a Eurasií a je zde několik míst, kam jezdí ornitologové a fotografové z celého světa. V obou zemích je prostor také pro milovníky památek – protože se nacházíme v oblasti, kde vznikala civilizace a své stopy tu zanechala řada kultur. Kdo by měl dost fotografování pouličního života v Jeruzalémě, může se vydat do hor na severu Izraele, nebo využít ke koupání jedno z moří, jemuž vévodí Mrtvé.


Kterou roční dobu doporučuješ pro cesty za účelem fotografování?


Osobně vidím v každém ročním období něco atraktivního. Hodně záleží na tom, co chcete fotografovat. Vzhledem k tomu, že jsem v Izraeli zažil všechna roční období a vím, jaké je zimní období dešťů nehostinné, už bych se mu vyhnul. Po ulicích se valí voda, protože místy nejsou ani kanály, deštníky jsou na nic, protože je vítr okamžitě rozláme a mokré oblečení není kde usušit, protože byty nemají topení a zahřát se můžete tam, kde je klimatizace. Na druhou stranu se na přelomu ledna a února může stát, že Vám napadne několik desítek centimetrů sněhu a vy máte půl dne na to, udělat jedinečné snímky zasněženého Jeruzaléma, kreativních lidí stavějících sněhuláky za využití nejrůznějších rekvizit a koulování jedné skupiny obyvatel města se sousední čtvrtí nebo koulovačku na střeše policejní stanice uprostřed Starého města. Za pár dní je po všem a země se zazelená a rozkvete i ten nejsušší kout. To platí i pro sousední Jordánsko. Poté stačí ke konci jara pár horkých týdnů a vše je okamžitě sežehnuto a krajina dostává typický pouštní hnědo žlutý charakter bez vegetace. V létě máte jistotu, že vás nezaskočí ani kapka vody, Mrtvé moře má nižší přítok, a tak je v něm voda koncentrovanější solí a více nadnáší. Jenže tato doba není ideální cestování pouštní krajinou a zdolávání kopců, vyhlídek a památek. Nejlépe je v útrobách měst, chrámů a na tržištích, kde jsou ventilátory či klimatizace a dají se pořídit zajímavé snímky z těchto míst. Podzim může zpestřit první přeháňka a bouřka, ale mnoho věcí se děje na ulici, protože se konají velké židovské svátky a při některých je možné fotit všemožné rituály přímo na ulici, u Zdi nářků i jinde. Klima na podzim a na jaře je příjemnější a dá se dobře cestovat, aniž by člověk trpěl. Daní za to je brzké a rychlé stmívání – stačí s tím jen počítat přizpůsobit tomu své plány.


Jak se nejlépe dostat do Izraele a Jordánka a jaká je bezpečnostní situace?


Začněme Jordánskem. Přímou linkou z Prahy dosednete v hlavním městě Ammánu za necelých pět hodin. Vízum lze zakoupit buď přímo na letišti, ale mnohem praktičtější je pořízení Jordan Passu, který slouží jako vízum a zároveň jako vstupenka na vybrané památky, ještě před odletem. Do Izraele se z Prahy létá každý den, ceny letenek jsou hodně ovlivněny židovskými svátky a roční dobou. Vízum je pro české občany udíleno zdarma na příletu na dobu tří měsíců. Izraelská strana vám vystaví speciální kartičku, kterou je potřeba nosit s pasem u sebe, do pasu už razítka nedávají. Určité komplikace mohou nastat v případě, že máte v pase razítka zemí, které nemají s Izraelem nejlepší vztahy.

Všechna turistická místa v Jordánsku jsou i českými úřady označována za bezpečná. Nicméně je dobré dávat pozor na osobní věci, asi jako všude ve světě. V Izraeli je vždy dobré situaci sledovat dopředu, je těžko předpovídatelná dopředu a má spoustu proměnných. Na turistických a frekventovaných místech se o bezpečnost stará bezpočet vojáků a policistů, co bych vnímal spíše jako pozitivní aspekt. Vždy je lepší být ve skupině s více lidmi, asi bych úplně nedoporučoval samotným ženám toulání mimo turistická místa. Místní na to mohou reagovat nevhodným pokřikováním či pohvizdováním, jak to člověk zná i z jiných blízkovýchodních států.


Jaká konkrétní místa bys doporučil nevynechat?


Vzhledem k prostoru v tomto rozhovoru se budu muset hodně krotit, ale vezměme to tentokrát od Izraele. Tel Aviv láká na fotografování moderní architektury, protože zde dostávají prostor architekti z celého světa, s příchodem tmy tyto stavby v kombinaci s širokými dálnicemi dostávají zcela jiný rozměr. Zajímavý je pak také kontrast s původní architektonickým stylem Bauhaus. Město je vhodné pro streetfotografování a zaznamenání moderního života na plážích, v kavárnách i na trzích. Na pomyslné opačné straně stojí Jeruzalém, který je plný památek a tržišť, ale hlavně se zde „střetávají“ kultury z celého světa a téměř neustále zde nějaká z nich něco slaví, a to jsou ty pravé okamžiky ke zdokumentování. Judská poušť skrývá mnohé poklady jako jsou kláštery ve skalách, ale i vyhlídky na holé kopce, které se svažují směrem k Mrtvému moři. To samozřejmě nelze vynechat ať už na jordánské nebo izraelské straně a pokud není nad Mrtvým mořem opar, i zde se dají pořídit zajímavé snímky útvarů po ustupující vodní hladině. Na severu Izraele bych doporučil navštívit města Haifa s překrásnými terasovitými bahajskými zahradami, nedaleké přímořské město Akko, ale i horská města jako je Safed či drúzská vesnice Maždal Šams na úbočí pohoří Antilibanon. Nesmíme zapomenout na Západní břeh Jordánku a návštěvu Betléma a kdo by chtěl zažít tradiční orientální atmosféru a zafotit si na místech bez turistů, tak mohu doporučit palestinská města Ramalláh nebo Nábulus, kam se ale člověk dostane buď místními autobusy nebo taxíkem. Autem z izraelské půjčovny se na toto místa není možné dostat, neplatí tam totiž pojištění.

V Jordánsku asi nutné zmiňovat starověké město Petra, méně známá je tzv. Malá Petra v sousedství turisticky známější Petry. Uvnitř města je nespočet vyhlídek, které je třeba vyšlápnout, ale odměna pak za to stojí. Dobré je na některé z vyhlídek počkat na setmění a užít si zapadající slunce za vysokými horami a u toho popíjet čaj nebo kávu od některého z místních beduínů. Pokud člověk zůstane na některé z vyhlídek u hrobky známé jako Klášter a v ten samý večer má zakoupenou vstupenku na noční focení Petry, Beduíni vás nechají u sebe a vy poté můžete přijít rovnou na noční fotografování, aniž by člověk musel ven z areálu a poté zpět několik kilometrů soutěskami. Pro milovníky pouště je zážitkem návštěva Wádí Rum. Tato přírodní rezervace je typická skalními útvary, dunami a načervenalou barvou písku. Do těchto míst se pravidelně vracíme během našich fotoexpedic, a pokaždé nás místo překvapí svoji krásou a silou zároveň. Jednou jsme zde zažili podzimní bouřku a silný déšť, jindy zase silnou pouštní bouři. Věřte, že na korbě džípu tyto povětrnostní vlivy člověk vnímá intenzivněji, ale vždy si užijeme neuvěřitelnou legraci danou „zoufalostí“. Nikdy ale tyto extrémy netrvají oba dny, kdy se v rezervaci pohybujeme. V Jordánsku je celé řada pouštních zámečků, křižáckých hradů a antických památek, které nejde vynechat, koho by nebavilo fotografování širokých záběrů architektury, může si pohrát s detaily. Hlavní město Ammán považuji za třešničku na dortu. Kloubí se zde starověk modernou a městu to dává specifický charakter, který lze využít k fotografování ulice a zajímavých situací.


V čem je jiné fotografování ve městech Orientu oproti evropským městům? Na co si dát pozor a naopak co doporučuješ?


V první řadě bych řekl slova pokora a respekt. Ty je třeba mít, jestliže chcete fotografovat místní lidi, posvátná místa. Dobré je vždy vědět alespoň něco málo o zemi, kam jedu, abych věděl o něco o místních a jejich kultuře. V Izraeli je to o to těžší, že se zde na tak malé místě potkávají různé kultury a různá náboženství. Například o Šabatu a vybraných židovských svátcích je zakázáno nejen fotit u Zdi nářků. Toto by se mělo respektovat a platí to pak i na celou židovskou čtvrť v Jeruzalémě a na fotografování Židů. Naopak jsou svátky jako je Purim, kdy Vám ortodoxní židé v převlecích rádi zapózují a budoi od Vás fotky vyžadovat. Obecně pak platí, že by se neměli fotografovat zahalené ženy a samotné ženy. Toto je těžké dodržet a je na každém, zda bude fotografovat s teleobjektivem z dálky nebo tzv. od boku nebo tohle téma vynechá, což je podle mě škoda, protože i ženy patří k místnímu koloritu. Staré ženy mají často krásné vrásčité tváře, ze kterých číší starobylost místního lidu a zkušenosti. Částečně zahalené ženy jsou často oděny do tradičních oděvů, které mohou vyjadřovat kulturní příslušnost. A když jsou ještě v nějaké zajímavé situaci, je škoda toto nezachytit. Někdy Vám dá člověk, pokud si všimne, že ho fotíte najevo, že si to nepřeje, respektujte to. Jinak to může vyvolat nepříjemný konflikt a byla by v lepším případě škoda mít poškozenou techniku.

Další problém může nastat u posvátných míst. I tam je třeba myslet na charakter místa a je dobré umět rychle vyhodnotit, zda je na konkrétním místě vhodné fotit lidi při soukromé modlitbě.

Příjemné na druhou stranu je, že když už vás někdo nechá, abyste si ho vyfotili, je v Izraeli i Jordánsku minimum případů, kdy by po vás někdo chtěl peníze a místní lidé jsou na turisty a fotografy zvyklí a do jisté míry to ignorují. Vždy je dobré splynout s okolím. Pokud jdu fotit například do ultraortodoxní čtvrti, tak je dobré tomu přizpůsobit chování i oblečení, abych na první pohled nevypadal jako turista v havajské košili, ale spíše si vezmu tmavé dlouhé věci. Odměnou pak je, že se vás vlastně nikdo nebude všímat a budete moc proniknout blíže k lidem a jejich aktivitě. Abych pravdu řekl, vím, že to nemusí být příjemné, ale i v létě se ve městech pohybuji v dlouhých kalhotách, právě pro to, že se cítím méně turisticky a nikdy nevím, kam všude zajdu a na některých místech mohou být kraťasy problém. Ženám doporučuji také co nejvíce zahalených částí těla (kolena či ramena). Nebude po nich nikdo pokřikovat a pískat a budou mít větší klid.


Je lepší se pohybovat v těchto lokalitách sám nebo ve větší skupině? S kolika lidmi vlastně jezdíte, když jedete s klienty?


Tady navážu na předchozí otázku. Zase záleží na účelu mé cesty. Pokud budu chtít proniknout do nějaké komunity či kultury, povede se mi asi lépe jako jednotlivci. Když jedeme na expedici s klienty, většinou to bývá maximálně v deseti lidech plus řidiči. Má to mnoho výhod. Například když fotíme nějaké momentky na ulici, můžeme se někdo cítit lépe ve skupině a udělá odvážnější snímky, když fotíme na nějaké lokalitě, kde je více turistů a chceme to bez nich, dokážeme si je vzájemně podržet mimo záběr. Velkým bonusem pak je, když se sejde parta zdánlivě různých fotografů, co se věnují odlišným žánrům a skupina se dokáže sblížit natolik, že se neberou jako konkurenti, ale naopak spolupracují, půjčují si techniku vyměňují si tipy přímo při focení.


Jaké vybavení je vhodné do těchto zemí?


S ohledem na výše popsané podmínky musí být každému jasné, že využije širokou škálu techniky. Na paměti mějme, že se často fotí ve špatných světelných podmínkách a scény do toho mohou být i v pohybu. Takže doporučuji fotoaparát, kde je možné jít s ISO nahoru, klidně na hranici 10000, dále se využijí světelná objektivy, ideálně pevná skla typická pro dokumentární fotografii. Ulice v Jeruzalémě jsou úzké, stejně jako prostory v Petře a není možný dostatečný odstup, proto vozím širokoúhlý objektiv. Na zvířata, detaily a třeba portréty zdálky je dobré mít teleobjektiv, ale není nezbytnou součástí. Ono pak každé kilo například při celodenním putování Petrou v náročnějším terénu, je znát. Samozřejmostí je pevný stativ, polarizační filtry, ND filtr (500 a výše), dálkovou spoušť.


Zde si můžete stáhnout celý rozhovor i s fotografiemi.


Jak_se_foti_izrael a jordansko
.pdf
Download PDF • 674KB

69 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page