• Jaroslav Hora

Myanmar / Barma - fotoexpediční mapovačka

Aktualizace: 18. úno 2019


Myanmar či Barma (česky také Myanma, oficiálním názvem Svazová republika Myanmar) je jedna ze zemí jihovýchodní Asie. Nachází se na západní straně poloostrova Zadní Indie při pobřeží Bengálského zálivu a Andamanského moře v Indickém oceánu. Sousedními státy jsou Bangladéš, Indie, Čína, Laos a Thajsko. Počet obyvatel země je odhadován na 50 milionů. Novým hlavním městem je od konce roku 2005 Neipyijto. Úředním jazykem je barmština. Převážná většina obyvatel se hlásí k buddhismu.

Tolik základní informace z Wikipedie.


Jak to celé vzniklo aneb proč mapovačka v Myanmaru


Začnu úplně jinak. Co je to vlastně ta mapovačka?

Je to výprava, kdy jedu zmapovat novou lokalitu či stát, kam bych chtěl pořádat v budoucnosti fotoexpedice či fotovýlety.

Na tyto mapovačky nejezdím s klasickými zákazníky, ale s kamarády a občas vyvezu

i ženu ;)

Mapovačky jsou většinou daleko intenzivnější a náročnější než fotoexpedice, které jsou již "vychytané" a odladěné. Méně spánku, hodně ježdění a hledání. V Asii to má tu výhodu, že si vždy objednám řidiče, který zná lokalitu a pomůže s organizací i plány míst. I když si lokality zjistím a naplánuji dopředu, jsou služby řidiče k nezaplacení. Zná místní jazyk, ví jaké ceny jsou "normální" (pro cizince jsou většinou úplně jiné než pro místní), ví o místních uzavírkách nebo slavnostech.

Tolik k pojmu "mapovačka" či mapovací fotoexpedice.


A proč Myanmar?

Zamiloval jsem se do asijských zemí, kde jsou velmi příjemní lidé, zajímavé kultury a zvyklosti, ale především fotograficky a cestovatelsky atraktivní lokality.

Po fotoexpedicích do Thajska a Kambodži byla tohle jasná volba.

O Barmě jsem slyšel spousty zajímavých informací na přednáškách v ČR. Jenže ty informace jsou, jak jsem následně v realitě zjistil, po roce zastaralé. Tato země se velmi rychle rozvíjí a je nejvyšší čas tam vyrazit. V tom se všichni shodovali a měli pravdu.

Je nejvyšší čas jak pro fotografy tak pro cestovatele. Ale zejména pro lidi, kteří chtějí nezkaženou příjemnou a stále se smějící obsluhu, nádherné písečné a liduprázdné pláže.



Začínáme

Vše začalo vlastně už doma, kde se mi po mnoha dnech podařilo z domova zajistit jakž takž za rozumné peníze dopravu po Myanmaru. Na dálku se těžko smlouvá a v Barmě se smlouvá vlastně kromě restaurací všude. Nechtělo se mi vše řešit až na místě. Letenky jsem jako vždy zakoupil od Emirates. Do Asie létám jen s nimi. Ono přeci jen letět s A380 nebo s nějakým low costem vlastně celkem čtyřikrát 6 hodin... To je sakra rozdíl.

Na místě už nás čekal rozesmátý zástupce cestovní agentury, která se o nás v Barmě starala a samozřejmě i řidič a průvodce v jedné osobě. Tom. Jak jsme pak zjistili, Tom byl naše zlato. Staral se o nás, hlídal nás, pomáhal zajišťovat různé operativní věci a prostě byl naše pravá ruka. A kromě toho také chudák řídil a to občas i 10 či 16 hodin denně.


Cesta na sever z Rangúnu / Yangonu přes Bago a Neipyijto

Večer jsme dorazili do Rangúnu a namísto focení jsme si jednotně odhlasovali večeři a spánek. Byli jsme na cestě více než 24 hodin a bylo to na nás znát.

Takže ráno jsme rovnou vyrazili na sever.

Náš cíl bylo zejména hlavní město duchů - Neipyijto. Metropole Myanmaru je opravdu velmi zvláštní.

Proč město duchů? To byste museli zažít a vidět na vlastní oči. Silnice, kde najdete 2x10 jízdních pruhů na každé straně a na nich projíždí jedna motorka nebo dokonce jen cyklista. Obrovské hotely s bazény, kde skoro nikdo nebydlí. Spousty velkých "rodinných" domů, kde to vypadá, že také skoro nikdo stále nebydlí. Proč to vše?

Vláda se prostě rozhodla založit nové hlavní město na "zelené louce". Stavební práce na nové metropoli uprostřed tropického deštného pralesa probíhaly po dva a půl roku v přísném utajení před zahraničními médii. Výsledek je prostě zvláštní.

Ale postavili tam v rekordním čase i nádhernou pagodu s názvem ဥပ္ပါတသန္တိ စေတီတော်. A ta byla kromě fotografií z dálnice naším druhým cílem.


Kakku aneb první šílený přejezd hor

Na doporučení známých od Martina, jednoho z účastníků, jsme vyrazili po cestě k jezeru Inle na místo zvané Mwe Taw Kakku Pagodas. Zde se nachází přes 2000 stúp. Všechny mají nahoře zvonečky, které při větru krásně hrají a také ve špičce broušené kameny, zřejmě jen sklo, které se ve slunci nádherně lesknou.

První stúpa údajně pochází již z 12.století. Ale s historickými daty mají barmští obyvatelé i webové stránky dost problém.

Toto místo je však velmi těžko dostupné. To jsme zjistili ale až po cestě.

Cesta přes hory, a ty mají v Barmě fakt dost vysoké a divoké, trvala několik hodin a trošku nám to poprvé rozbořilo itinerář. Ale alespoň jsme v horách zavítali do místní školy. Děti z nás měly větší srandu než my z nich. Jsou všechny, stejně jako dospělí Barmánci, velmi veselé. Už z dálky nám mávaly. Tak jsme se rozhodli jít za nimi dovnitř do školy. Super bylo, že se již takhle malí učí anglicky. Jeden učitel na celou školu. Tahle byla dost malá.

A ač jsou velmi chudí, jsou čistí a spokojení. Alespoň to tak na nás působilo.

Po cestě přes hory jsme se ale fotili i s místními čuníky, nafotili místní obyvatele, rýžová políčka a další pro nás nezvyklé pohledy. Více najdete v galerii na konci.



Pindaya a Inle lake

Dvě místa, která nesmíme při návštěvě Barmy vynechat.

Pindaya a její jeskyně je neuvěřitelně mystické a zvláštní místo a asi na nás zapůsobilo nejvíc spolu s Kakku.

Symbolem města Pindaya je pavouk - pin-gu. Podle legendy hledalo sedm princezen při koupání v jezeře útočiště před bouří v jeskyních, a tam je uvěznil obří pavouk. Naštěstí pro ně se nedaleko procházel princ, vyslyšel jejich volání o pomoc, zabil pavouka a princezny z jeskyně osvobodil. V jeskyních se nachází podle některých údajů přes 5-6 tisíc sošek Buddhů, podle některých jich je dokonce až 8000. Do některých míst musíte lézt i po čtyřech, či se spíše plazit. To jsem ale nechal na jiných.


A jezero Inle?

Nechte si na něj minimálně jeden celý den jako my. Vyjížděli jsme rychločlunem brzy ráno a vrátili jsme se až po západu slunce. Vlastně potmě.

Na fotografování i zážitky je to jezero neuvěřitelně bohaté. Od "fejkových" až po pravé rybáře, kteří na jezeře doposud loví, přes plovoucí zahrady, ptačí rezervaci, rybářské vesnice, výrobnu cigaret a doutníků, unikátní výrobnu látky z vláken lotosových stvolů, kováře či šperkařskou dílnu. Je to silný koncentrát. Dokonce tam jsou ženy s "dlouhými krky". Ty jsem ale nefotil. Bylo to až trapné. Ty ženy a jejich kmeny žijí úplně jinde v Barmě a nemají v této oblasti co dělat. Je to jen taková zoo pro turisty. Mně to vadilo.

Navštívili jsme i trhy a chrám s nádhernými stúpami v okolí, které mi občas připomněly svým stářím a stavem Kambodžu.



Mandalaj - U-Bein - Amarapura

Místa, která nesmíte určitě vynechat. Byli jsme tam 2 dny a chtělo to alespoň ještě jeden nebo spíš ještě jedno ráno. Ale to hlavní jsme viděli i nafotili.

Mandalaj je druhé největší město Barmy. Má necelý milion obyvatel, ale s aglomerací až dva a půl milionu. Mandalaj byla založena v roce 1857. O rok později sem král Mintoun přesunul svůj dvůr a učinil z ní poslední hlavní město královské Barmy. Tím zůstala až do r. 1885, kdy město obsadili Britové, kteří učinili hlavním centrem celé země nově vybudovaný Rangún. Z původního mandalajského královského paláce se po britské a později japonské okupaci nezachovalo téměř nic – jeho současná podoba je novodobou rekonstrukcí. I když náš průvodce tvrdil, že některé ty stavby jsou původní, není to pravda. Královský palác vyhořel do základů.

Více než toto velmi rušné město nás však zaujal most U-Bein na březích jezera v Amarapura, a pak opodál stojící kláštery a hlavně škola pro mnichy.

Most U-Bein najdete na březích jezera. Vstup je ideální u Amarapury. Je jedním z největších lákadel na turisty. Tento most je pravděpodobně jedním z nejfotografovanějších míst v Myanmaru a je zajímavý tím, že je týkový a 1,2 km dlouhý. Kousek je i betonový.

Je pojmenovaný po lidožravém obrovi, který sem údajně přišel hledat Buddhu. Nejdelší týkový most světa je i po 150 letech stále funkční a plný života. Což je však pro fotografa hotové peklo. Ráno a zejména v podvečer na západ slunce jsou tam stovky lidí. A tak jsem spíše zaměřil na jeho okolí.

Klášter a škola pro mnichy

Tam to byl pro mě nej zážitek v této oblasti. Navštívili jsme klášter, kde probíhá každý den slavnostní přijímání nových mnichů. Jsou různě staří. Každý člověk by podle Buddhova učení, i obyvatel Barmy, měl nejméně dvakrát za život jít na nějaký čas do kláštera. Připravte se na to, že při samotném obřadu a průvodu toho moc nenafotíte, je to o zážitku a poznání. Já jsem ale opustil dav a našel si dvě místa, kde nikdo nebyl a pronikl jsem až k mnichům samotným. Tím jsem získal fotografie, které nikdo z klasických turistů neměl.

Bylo to tak intenzivní, že se mi ježily chlupy na rukách a taky těch pár na hlavně.

Hovořil jsem tam i s místním průvodcem, který mě chtěl chvíli před tím z mnišské jídelny odehnat. Říkal, že je tam čím dál více čínských turistů, že jsou velmi nepříjemní a neukáznění. Vše prý začalo před dvěma lety. Takže je opravdu nejvyšší čas některá místa navštívit co nejdříve. Pojedeme do Barmy s fotoexpedicí v únoru 2020. Tak si to ohlídejte ;).



Pugan a New Bagan - jeho stúpy, chrámy a tržnice

Město stovek a možná tisíců stúp a chrámů.

Toto "město", či lépe řečeno oblast, jsem měl vybrané hlavně kvůli svítáním a západům. Fotografie s balóny se již dostaly i na fotografické servery a jsou z Myanmaru asi nejznámější.

Rozhodně doporučuji půjčit si v tomto městě elektrický skútr. To vám umožní navštívit i místa, kam se autem nedostanete. Půjčení stojí 8000 myanmarských kyatů na 8 hodin. To je na naše aktuálně 120 Kč !!! No nekup to. Takže jsme si je vzali hned na 2x8 hodin a měli je od pěti ráno, kdy jsme vyráželi na svítání, až do noci s pauzou na oběd. Pozor na místa s hlubokým pískem na prašných cestách. Jednou jsme to s ženou "položili". Ale spadnete do měkkého a navíc skútry jsou na to připravené a nic se jim nestane, stejně jako vám.

Nesmíte vynechat ani místní trhy. Ale ne ty pro turisty, které jsou u všech chrámů, ale ty opravu místní. Špatně se hledají, ale stojí to za to. Na těch pro turisty vás dokážou pěkně natáhnout. Jsou opravdu schopní obchodníci. Není výjimkou, že mají na všem pár tisíc procent. Kupříkladu obrázek s mnichy. Původní vyvolávací cena 45000 kyatů za jeden. Dvakrát jsme odcházeli. Dvakrát přišla sleva a "spešl prajz fór jů". Výsledkem byly 2 krásné obrázky za 15000 dokupy. Takže na naše 275 Kč. A stejně se smál a měl radost. Jsou fakt dobří obchodníci. Ale kdo není dobrý ve smlouvání, může pěkně uletět. Nechcete pak vědět, kolik za to dáte na místním trhu. Opravdu nechcete ;)))

Tam jsme kupříkladu nakoupili místní cigára, či spíše doutníčky a doutníky, zvonečky a gong z bronzu. A to fakt raději nebudu psát, kolik ta cigára stála. Ti, co si je koupili na Inle Lake ve "výrobě", by asi plakali. A o lakovaných mísách a miskách nemluvě.

Východy a západy slunce jsou tam pak kapitolou pro sebe. To musíte zažít nejen fotografovat. Dnes se již bohužel pro fotografy a bohudík pro památky nedá vylézt na každou stúpu, kterou si vyberete. V tom byly naše informace zastaralé. Naštěstí jsme věděli i o placené věži, kde je to krásné. Vstup stojí na místní poměry neuvěřitelných 8 USD.

Dají se najít ještě 1-2 pagody, kam se smí. Místní vás tam za poplatek rádi zavezou a na střeše vás jistě bude čekat i nabídka na nějaký ten dárek z dovolené ;)

Druhou možností jsou valy, které tam za tímto účelem udělali. Tam je to zadarmo, ale jste dost nízko a navíc s davy čínských turistů, kteří se vám lepí na záda a jsou velmi nepříjemní.


Přidám i nějaké fotografie. Další zase na konci nebo ještě lépe na přednáškách, které se připravují.



Cesta přes hory do Thandwe - သံတွဲ a Ngapali

A jelikož jsme jeli do Barmy nejen fotit, ale i relaxovat, tak jsem naplánoval 3 dny na pláži. Ale to jsem si jen myslel. To je jedna z věcí, která na mapovačce hrozí. Uděláte si plán, podíváte se na mapu, naplánujete nějaký přejezd a neznáte místní podmínky.

Takže cesta z Baganu, která měla být odhadem na 6 max 8 hodin, nakonec trvala hodin 16 a to nechcete. Příště už vím, že tam poletíme. A nejen tam.

Navíc nečekaná hraniční kontrola. Vstupujete do státu, který byl ještě nedávno pro turisty uzavřen, na severu se ještě bojuje a probíhají čistky a místní bojůvky. Daleko od míst, kde jsme se pohybovali, ale je to v tomto státě.

Ta cesta přes hory je krásná, je tam i spousta věcí, co fotit. Ale 16 hodin v horách na rozbitých cestách je fakt moc. Silnice staví ženy i muži ručně. Ručně skládají kámen po kameni, ručně drtí větší kameny, ručně sypou štěrk a nakonec i ručně dávají asfalt. Nakonec tou křivou silnici projede i válec, ale jen někde a stejně už to nezachrání.

Jejich plat, který se mimochodem pohybuje v pár desítkách dolarů měsíčně, je ale často v těchto místech jediným stálým zdrojem příjmů. Dalšími možnostmi, které jsme v horách viděli, je výroba košťat, zarážek pod kola aut, různých rohoží či těžba bambusu. Stromy, zejména ty teakové, jsou už skoro všude vytěženy :(. Zbytek vypálen a nasázeny banánové palmy, udělána čajová a jiná políčka... Občas velmi smutný pohled.

Ten bychom bez strastiplné cesty přes hory zase neměli.


Ale nyní k tomu pozitivnímu - pláže v oblasti Thandwe a Ngapali Beach.

Pokud hledáte někde na světě nádherné písečné pláže bez lidí, jste v Myanmaru správně. Ale myslím, že dlouho to trvat nebude.

My jsme bydleli v domečcích na Ngapali Beach. Tam už pár lidí bylo. Odhadujeme, že tam v oblasti bylo tak 50 turistů. Vtipné je, že z těch cca 50 lidí na celé obrovské pláži, která měla cca 1 km, bylo 13 Čechů a z toho nás 7. Jeden pán z Prahy tam jezdí na měsíc opakovaně, dva novomanželé na svatební cestě – líbánkách, a pak 3 Češi na dovče.

Jako fotograf se tam nebudete rozhodně nudit.



A když pojedete dál směrem na Rangún, najdete i pláže, kde není zatím vůbec nikdo. Proč? Lze se tam dostat zatím jen autem po silnici, která se silnicí dá nazvat jen těžko. Samé opravy, objížďky, nové mostíky. Ale i tato dlouhá a náročná cesta stojí za to. Jelikož je to silně zemědělská oblast, uvidíte spousty rýžových políček a lidi, kteří tam pracují.


Závěrečné shrnutí

Jeďte tam, jeďte tam, jeďte tam...

Pojeďte tam již brzy s námi. Trip je naplánován na 2/2020.

Pojeďte i když nejste primárně fotograf. Nyní s námi byli i nefotografové a byla jich vlastně polovina. Nakonec občas brzdili oni nás ;) Většinou to bývá naopak.

Ještě upravuji podle nových poznatků trasu, počet dní a dopravu. Ale brzy bude vše hotové. Dávám vše dohromady s Tomem, místním člověkem. Tom je nejen řidič. Je to skvělý člověk a navíc student. Studuje vysokou školu. Pojede zase s námi.


Pár postřehů o Barmě/Myanmaru?

  • zatím je tam ještě málo turistů

  • je tam pro nás levně, zejména když se stravujete v místních restauracích

  • kurz kyatu je cca 1:0,015, čili 1000 kyatů je 15 Kč

  • jídlo místní od 2000 kyatů (to jsme moc neriskovali) až po 10000 kyatů

  • normální velmi dobré jídlo v restauraci pro turisty 5-8000 kyatů

  • pivo vesměs za 1500-3000 kyatů ale 640ml (25-45 Kč) nebo plechovka za 1500 v restauraci

  • jsou tam již bankomaty i mobilní síť včetně rychlého netu

  • wifi v hotelích a restauracích jen velmi pomalá, ještě nedávno byl internet pod kontrolou státu

  • pláže krásné a prázdné

  • lidé příjemní a usměvaví

A pozor na jeden "detail" - nákup víz do Myanmaru.

Pozor pokud pojedete do Barmy/Myanmaru na nákup víza. Je "zajímavé", že stránky našeho ministerstva odkazují na nákup víz u "překupníků", konkrétně na stránky myanmarvisa.com, kde vízum stojí 70USD. Oficiální víza stojí 50USD a stránky najdete zde: https://evisa.moip.gov.mm/NewApplication.aspx.


Další informace dostanete na povídáních a přednáškách se mnou. Informace naleznete již brzy na facebookové stránce ZDE.


Hezký den a 🙏🙏🙏🙏🙏🙏🙏🙏🙏 děkuji


Zde naleznete jen některé vybrané snímky. Mám jich přes 200 a to by vás nebavilo vše prohlížet.









0 zobrazení

Cestovní kancelář Czech Photo Travel, Horus EYE s.r.o., Krouzova 3051/28, Praha 12 Modřany, Česko | IČO 28287126 | +420776209970

© 2017 by Horus EYE s.r.o. 

  • Grey Facebook Icon