• Jaroslav Hora

Jordánsko - země písku, skal, velboudů a památek

Je to pár dnů, co jsme se vrátili z naší mapovací fotoexpedice do Jordánska.

Zkusím vám napsat několik mých postřehů o této zemi.

Za 8 dní, kdy jsme tam byli, se nedá tato země poznat dokonale.

Ale obrázek si jistě udělat můžete.

Začal bych asi tím, že to byla cesta velmi příjemná a rozhodně tam pojedu či pojedeme znova. Už jen proto, že v dubnu tam máme naplánovanou další fotoexpedici ;)


Jak to vše začalo?

Začalo to vlastně tím, že lidé, kteří s námi byli na zájezdu do Izraele, často zmiňovali Jordásnko. Proč nejedeme i tam.

Ten důvod byl prostý. Přejezd přes hranice mezi Izraelem a Jordánskem je komplikovaný v tom, že autem z půjčovny v jedné zemi nepřejedete do země druhé.

Navíc jsem chtěl tuto zemi nejdříve poznat.


Jaké je Jordánsko.

První dojem - je chudé na zeleň a bohaté na písek a skály. Za tento první dojem může i to, že naše první "kroky" vedli do půjčovny a následně jsme se přesouvali přes jeden z hradů do Petry. A po cestě je, jak by řekl klasik "prd". Alespoň z fotografického hlediska stojí za zmínku pouze neuvěřitelné auto a pneuservisy podle dálnice a jinak tam není vůbec nic. 4 hodiny jízdy prázdným územím. Pravda občas vám cestu zpestří ve "vesnicích" na dálnici automobily v protisměru nebo nějaké to zvíře v podobě velblodů či koz.

Na dálnicích se jezdí v pruzích, kde chce. Náklaďáky se často vlečou v levém "pruhu" a tak jste nuceni kličkovat z pruhu do pruhu. Oni tam vlastně žádné pruhy nejsou nebo jen vyjímečně. Ale je fakt, že jsou dost široké i pro 3 auta vedle sebe a mají zatím kvalitní povrch. Jsou dost nové a je vidět, že staví další a další kilometry. Pozor však nejen na dálnicích, ale zejména u osad na zpomalovací retardéry. Nejsou vždy dobře vidět ani označené. Takže si asi občas zaskáčete ;)

Když už jsme u té dopravy. My jsme měli 3 auta. Jedno nám na půli cesty umřelo, nedobíjelo, tak nám jej asi za hodinu vyměnili. Naštěstí byla poblíž pobočka.

Jezdí se poměrně svižně a jak jsme už naučeni z Izraele, ve městech i dost divoce. Ammán je totálně zacpán ve všech pruzích. Naštěstí jsme tam byli jen jednu noc.

Nehodu jsme však neviděli ani jednu.


Nyní již k cestě. Jak jsme jeli a co jsme vše viděli.


Naši cestu jsme začali vlastně přímo v nejznámějším místě Jodánska a to v Petře. Sice jsme na trase zastavili ještě u hradu Shobak, ale jelikož již bylo po západu slunce, moc na focení to nebylo.

Petra je prostě krásná. A nejen Petra jako taková, ale i okolí, kde je spousty skal a v nich vytesaných památek či příbytků.

Kdo viděl naše fotografie na sociálních sítích z mobilů, ptal se, jak je možné, že tam nemáme nikde lidi. Ten důvod a návod je prostý. Pokud tam nechceme mít lidi, nejezděte v hlavní sezóně a když, tak vstaňte velmi brzy a jděte ke vchodu ještě před oficiální otevírací dobou nebo přímo v tu dobu. Dřív vás tam asi nepustí. My jsme stihli i snídani v hotelu, protože hotel jsem vybral cca 200 metrů od vstupu do Petry.

Když už jsme u toho hotelu, tak nám hned při příjezdu nabídli za speciální cenu 10 JOD (asi 340 Kč) večeři, která byla fakt neskutečná. Venku začínala obyč jídla na 10 JOD. My měli výběr snad z 10 jídel a příloh, mraky sladkých dobrůtek, zeleniny, ovoce .... All you can eat! Jinými slovy sežer kolik chceš ;))) A někteří toho fakt využili a snědli min. za 5 lidí.

Tak jsme si říkali, že nám to druhý den asi už nenabídnou. Nabídli ;)

Do Petry jsme vyrazili hned ráno v cca 7 hod a šlo před námi jen pár lidí.

Jdete dlouhým kaňonem až dorazíte k asi nejfotografovanější památce - Pokladnici. Tam se váleli 3 velbloudi a jen pár turistů. Což byl vlastně asi skoro zázrak. Dalo se fotit úplně bez lidí. Od Pokladnice jsme pak šli na další a další místa, která nebudu nyní popisovat, ale zajděte určitě i do boku z hlavní trasy, která je dlouhá 8km.

Celá cesta je zakončena stoupáním ke klášteru Ad-Deir za mě top památce v Petře. Připravte se na 800 schodů a krásné výhledy dolu do údolí. Co opravdu, ale opravdu nedělejte? Nejezděte na oslovi. Myslím na oslovi nahoru. My jsme to zkusili. První z nás slezl po cca 200 metrech ještě před schody. Druhá skončila Danuška, když osel podklouzl a spadl i s ní. To asi po 400 metrech. My jsme vyjeli do více než poloviny a musím říci již nikdy. Chudáci oslíci a vy budete také chudáci. Udržet se na něm při opravdu strmém stoupání je horší než jít pěšky. Já jsem byl asi vyjímka, protože s mými vyměněnými kyčlemi bych bez oslíka to stoupání nedal. Nebo bych se vrátil nad ránem druhého dne ;)

Takže osly nebrat. Velbloudy nebrat. Co maximálně můžete zkusit je vůz tažený koněm na zpáteční cestě od Pokladnice ke vstupu. Já ho tedy opravdu uvítal. Jinak bych těch cca 20km, které jsme nachodili, nepřežil.

A z fotografického hlediska Petra?

Pokud rádi fotíte památky, krajinu a lidi, pak jste tam správně. Každý si tam najde to své.


Z Petry jsme vyrazili na druhou top destinaci. Wadi Rum.

Poušť Wadi Rum je fakt nádherná. Nečekejte velké písečné duny, ale spousty skalních útvarů, velbloudů a beduínských kempů.

Měli jsme zamluvené jen ubytování ve stanovém kempu uprostřed pouště se snídaní a předjednanou túru po poušti.


Pár postřehů.

Musíte projít "kontrolou" u vstupu do pouště u návštěvnického centra. Pak se přesunete do městečka v poušti, kde se sjíždí všichni. Jak turisté, tak majitelé kempů či průvodci.


Túry.

Když vám nabídnou celodenní túru, nechte si napsat nebo zakroužkovat na mapě, kam všude pojedete. Mají tam mnoho varianta a také cen. O těch na místě nechtějí moc smlouvat. Túry stojí od 30 do 60 JOD za osobu. Když je usmlouváte, udělají vám prostě kratší túru namísto delší. Ideální je mít dopředu připravena místa, kam vás mají zavézt. Jsou místa, která klidně můžete vynechat a jsou naopak místa, kam fakt musíte.


Ubytování.

Bydlí se vlastně ve všech kempech asi stejně. Viděli jsme jich po cestě v poušti mnoho a všechny vypadaly podobně. Až na výjimku, kdy můžete bydlet v jakýchsi moderních bublinách. Ubytování je levné. Se snídaní cca 10-20 JOD za osobu a noc. Stany jsou nevytápěné a spí se po dvou nebo třech. Ve třech je tam v zimě prý tepleji ;)

My jsme měli v noci jen cca 6°C. Takže fakt zima. Přes den ale bylo v poušti naopak příjemných cca 18-20°C a sluníčko.

Měli jsme nakonec balíček túry, ubytka se snídaní, obědem a večeří. Je to asi nejlepší, ale ono vám ani nic jiné nezbyde udělat ;) Chtějí za to většinou 60 JOD.

Fotografování a pobyt v poušti si fakt užijete. Jediné na co si můžeme stěžovat je množství turistů, kteří si musí nutně udělat selfie na kamenných mostech. Ale to jsme čekali.

Doporučuji ráno brzy vstát a jít se podívat ven, jestli se tam netoulají volně velbloudi. My je měli kousek vedle tábora a tak jsme se fotograficky vyřádili.


Z pouště Wadi jsme se přesunuli až k Rudému moři do města Aqaba العقبة, kde za městem někteří smočili i svá těla. Aqaba má jednu velkou výhodu. Je to speciální bezcelní zóna, protože přístav v tomto městu využívá i sousední Saudská Arábie. Ta výhoda spočívala v cenách alkoholu, konkrétně piva a vína. Zatímco tady stálo pivo Petra od 1,25 do tuším cca 2JOD, tak třeba v Petře to samé pivo pořídíte i za 6,50 JOD. A víno to samé. V Aqabě prostě stojí půlku. Alkohol musíte kupovat ve speciálních obchodech. Ale najdete je v každém trochu větším městě.


Z Aqaby jsme se vraceli do Petry. Chtěli jsme tam zažít a nafotografovat 2 věci.

Noční Petru a Malou Petru.

O noční Petře většina lidí slyšela ale o Malé již určitě daleko méně lidí. A je to na počtu návštěvníků naštěstí znát.

Noční Petru si dejte na seznam "MUSÍM" a tu Malou a její okolí určitě také.

Na noční Petru jsem četl spousty negativních recenzí, že to za to nestojí. My máme zkušenost naprosto opačnou. Doporučuji na návštěvu noční Petry dvě možnosti. Buď musíte vyrazit hodně brzy ještě před oficiálním začátekem, třeba i hodinu nebo pak jít "pozdě", když už tam všichni skoro jsou. Celé představení je o Pokladnici a cestě k ní. Vše, včetně cesty k ní, je nasvíceno svíčkami v jakýchsi lampionech.

Když půjdete první, možná budete mít štěstí, že u Pokladnice nebude moc lidí. Když půjdete poslední, neuvidíte začátek "představení", kde hraje kdosi na kytaru a zpívá, ale budete si moct v klidu nafotit cestu, památky a soutěsku skoro bez lidí a mobilů. A to samé zpět. Jděte poslední. U mě je to tak nějak jasné, že se vracím poslední, i když jsem poslední nevycházel. Se mnou už šel druhou polovinu cesty jen jakýsi pár, který také fotil a pak policisté či hlídači a auto, které sbíralo světýlka. A my je furt brzdili svým focením. Stojí to za to, věřte mi. Jděte klidně poslední a foťte. A když vám na sto svítí ještě úplněk, bude to top ;)


Mrtvé moře

Jestliže chcete navštívit jako my i Mrtvé moře, tak se tam ubytujte v některém z resortů. Když to neuděláte, pak se dostanete k vodě jen dvěma způsoby.

Placená veřejná pláž, kde vstup je 20 JOD, na naše tedy 680,- Kč.

Jsou tam sice i bazény, ale když je docela chladno a vy chcete jen smočit na chvíli tělo v tom úžasném moři, tak je to drahý špás co moc nechcete.

Nebo můžete jít na "soukromou" pláž, rozuměj volný přístup moři, kde jsou ale místní vyběrači a ti vás tam bez "mírného" poplatku nepustí. Ti po vás chtějí 5JOD za hlavu a smlouvat fakt nechtějí. Vidí, že tam prostě chcete. Slíbí vám ale sprchu a bahno z mrtvého moře. Tak jdete, co máte dělat. Jen už dopředu tušíte nějakou zradu.

Realita? Ocitnete se na skládce, která z vrchu není moc vidět, všude se válí odpadky a asi i laguny s odpadem z opodál stojících resortů. Sprcha neexistuje, jen jakýsi sud, z nějž vede hadice s vodou, která netušíte kde v sudu vzala. Pak přijde borec, co vás obral, odhrne odpadky u jednoho z přístřešků a nabídne vám v igelitce jakési bahno :D To fakt nechcete ;)

Nu což, mapovačky občas jsou i o takovýchto zážitcích. Máme alespoň druhý nesmazatelný zážitek. Hned po oslících. A máme se čím bavit ještě dnes.

V moři jsme se nakonec vykoupali a bylo to super.

Příště, v dubnu, již budeme bydlet v resortu a účastníci zájezdu budou o tento zážitek bohužel ochuzeni. Třeba je tam vezmu na exkurzi ;)


Jerash, Qasr al-Kharaneh a Quseir 'Amra

Další dny po noční a Malé Petře jsme už věnovali čistě památkám.

Vybrali jsme si 3 místa, kam jsme chtěli určitě jet.

Pokud jste již byli v Římě a viděli jeho památky, zkuste i Jerash. Toto město, severně od hlavního města Ammánu, které vzniklo několik století před Kristem, si návštěvu zaslouží.

A Qasr al-Kharaneh a Quseir 'Amra určitě také nevynechejte. Tato dvě místa jsou také nedaleko Ammánu, jen na druhou stranu než Jerash. Zkuste si informace o nich "vygooglit" ;) Ať vám se vše taky nedávám na lopatě. Na fotografiích níže je jistě poznáte.


Ammán

Tak ten jsme vlastně skoro vynechali. Změnili jsme totiž operativně itinerář a nějak na něj nezbyl čas. Jediné, co jsme v Ammánu navštívili byl náš hotel a místní malý soukromý pivovar Carakale. Ten můžeme doporučit. Je na okraji Ammánu a piv tam vyrábí opravdu hodně. Ammán je metropole se vším všudy, ale kvůli naprosto šílené dopravě nevím, zda je nutné ho navštívit. Třeba ho prozkoumáme více někdy v budoucnu.


A závěrem?

Jordánsko je krásná země. Lidé jsou velmi příjemní a úslužní. Izraelci prominou, ale měli by se od nich učit pohostinnosti a příjemnému chování. Je prostě znát, že jsou tam turisté vítáni a že si jich alespoň zatím váží. Jordánci by se zase mohli naučit chránit přírodu od odpadků.

Země je to v našem pohledu vnímání "chudá", ale určitě ne na památky a zajímavosti.

Takže pokud chcete ta krásná místa zažít, vidět a třeba i fotografovat, pojeďte na některou z našich expedic. Jedeme na další již v dubnu.

Vítáni jsou nejen fotografové. Opět se ukázalo, že naše zájezdy si užijí i lidé, kteří rádi cestují a nefotí. Nebo fotí jen mobilem.

Pokud budete mít dotazy, napište, zavolejte.




65 zobrazení

Cestovní kancelář Czech Photo Travel, Horus EYE s.r.o., Krouzova 3051/28, Praha 12 Modřany | IČO 28287126 | +420776209970

© 2017 by Horus EYE s.r.o. 

  • Grey Facebook Icon